Divadlo Ludus sa s inscenáciou MÁJ vydalo na cesty po Českej republike, a to i vďaka grantom z Fondu na podporu umenia.
V roku 2023 sme absolvovali 9 predstavení – všetky na pozvanie, všetky na významných legendárnych scénach. V brnianskom Divadle Husa na provázku, v kultovom Pražskom Divadle Komedie /Městská divadla pražská/, v ostravskom Divadle Petra Bezruče, v Městském divadle Zlín, a na Medzinárodnom Festivale Bez Hranic / Bez Granic v Českom Tešíne, odkiaľ sme si priniesli okrem skvelých ohlasov aj Cenu Diváka.
Naša magmatická interpretácia básnickej skladby Karla Hynka Máchu dozrievala od roku 2019 celý dlhý covidový čas, aby napokon uzrela svetlo v máji 2022 najskôr v brnenskom Divadle Husa na provázku a vzápätí na našej domovskej scéne – v Štúdiu L+S v Bratislave.
Živá hudobno výtvarná kompozícia je dielom Ivana Achera a jeho tímu namiešaného z polovice z vynikajúcich českých a slovenských umelkýň a umelcov.
/Z českej strany: autor a režisér Ivan Acher, herečky Hana Briešťanská, Tereza Marečková; zo slovenskej: dramaturg Martin Kubran, výtvarníčka a performerka Lenka Balleková, herec Dominik Teleky/
Máj, lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy z roku 1836, patrí medzi kánonické diela českej literatúry a jednu z najvydávanejších českých kníh vôbec. Máj je považovaný za vrcholné dielo českého romantismu, je dôsledne skúmaný už 180 rokov, ale pre čitateľov/čitateľky i literárno vedeckú obec si stále uchováva mnohoznačnosť i tajomstvá.
O to zaujímavejšie je, že javiskových adaptácií tohoto diela vzniklo pomerne málo aj v samotných Čechách.
Našim cieľom bolo vytvoriť originálne javiskové dielo, ktorého organickou súčasťou je celá básnická skladba Máchovho Mája v češtine, votkaná do živej hudobnej a živej výtvarnej kompozície. Neurobili sme prepis, ani dramatizáciu básnického diela, a ponechali sme ho v češtine zámerne, pretože sme presvedčení, že limity porozumenia textu naplno nahrádza jeho obrazotvorná sugestivita, jeho mocný rytmus a melódia. Nevydali sme sa ani cestou činohernej adaptácie, pretože opisy prírody ako aj extatické a agonické snové obrazy ponúkajú bohatý materiál pre divadelnú syntézu. Zaujíma nás bezprostredné pôsobenie živého slova, hudby, spevu a „neiluzívnej“ naživo tvorenej javiskovej krajiny.
Naše dielo je primárne určené mladému diváctvu, študentstvu základných a stredných škôl, ale aj učiteľom a pedagogičkám, ktorým ponúka bohatý primárny a sekundárny materiál, ktorý môžu ďalej rozvíjať na hodinách literatúry, estetiky, dejepisu, či filozofie.
O to viac nás zaujímalo porovnanie reakcií a spätnej väzby slovenského a českého mladého diváctva. Na Slovensku sme mali možnosť hrať pre mládež bratislavských stredných škôl, ale tiež pre študentstvo z osmičiek a deviatok z Modry a Malaciek.
V Čechách sme hrali pre „elitné“ pražské gymnáziá, pre študentstvo z malých miest, či pre poľské a bilingválne školy v Tešíne. V Prahe sme zahrali aj pre „regulárne“ večerné publikum.
Z našej skúsenosti vyplýva, že diváctvo, hoci má povedomie o obsahu básne, je bez rozdielov prekvapené a mocne zasiahnuté uhrančivou silou jej živej prezentácie. Inscenácia pôsobí priamo ako kľúč k jej existenciálnej výpovedi a otvárač originálnej myšlienkovej krajiny Máchovho romantizmu.
Z reakcií publika sme ďalej zistili, že zatiaľ čo predtým si vôbec nevedeli predstaviť, že básnická skladba sa dá naživo inscenovať inak než ako tradičný prednes plus-mínus ozvláštnený divadelnými prvkami, alebo ako náučno dramatické pásmo so zameraním na život a dielo autora; po predstavení je pre nich intenzívne pôsobenie slova, hudby a obrazu synestetickým takmer halucinačným napojením sa na vnútorný obsah výpovede. Eufória a dojatie boli zakaždým kolektívne a úprimné.
Odozvy nášho hosťovania majú pre nás i praktické dôsledky. Reprezentovali sme slovenské divadlo dielom zo zlatého fondu českej literatúry, ale predovšetkým našu dramaturgiu zameranú na školskú mládež a tiež špecifickú koncepciu divadla pre ľudí dospievajúcich telesne, duševne a občiansky.
Učitelia a učiteľky sa zaujímajú o našu divadelnú tvorbu pre dospievajúcu mládež, dokonca si vyžiadali konkrétne tituly na videozáznamoch, aby vedeli posúdiť jazykovú bariéru.
Divadlo Ludus sa pripravuje na ďalšie návštevy českých divadiel, a to tak s repertoárom pre mládež, ako aj s novými večernými inscenáciami pre mladých dospelých. Okrem pozvania na hosťovačky sme dostali i konkrétne pozvania na festivaly. Najbližšie nás čaká hosťovanie v Brne s inscenáciou MÁJ a HISTÓRIA ISTÉHO NÁSILIA, a v Ostrave /HISTÓRIA…/.
Sme radi, že naše hosťovania získavajú opäť podporu z FPU – Fondu na podporu umenia.
Martin Kubran
Z ohlasov:
Představení Máj u Bezručů v provedení divadla Ludus
„Specifikem představení bylo nepochybně propojení roviny hudební s mluveným slovem doprovázeným živou výtvarnou tvorbou.
Divák neznalý Máchova textu možná chvílemi netušil, zda má více pozornosti věnovat dějové lince textu, či se nechat okouzlit zdánlivě jednoduchými, přitom však podmanivě působícími tahy prstů ve vrstvách písku, jejichž projekce na pozadí scény dotvářela atmosféru Vilémovy dramatické situace. Místy mohly připomenout Zrzavého výtvarnou interpretaci Máje. Motivy loďky připlouvající s neradostnou zvěstí, kola určeného k lámání, davu přicházejícího na popravu strašného lesů pána či krví zbarvených květů se střídaly s vizuálně atraktivním ztvárněním noční romantické oblohy s pověstnou lunou.
Hudba Ivana Achera pak prohloubila zážitek z celého provedení. Jako by diktovala rytmus i zabarvení samotné interpretaci textu. Odměřování času hlasem kapky evokuje milovníkům Máchovy poemy verše druhého zpěvu.
Extatické výkřiky připomenou vypjatost romantických děl obecně, do rapu laděné pasáže evokují dav sledující popravu a sbor duchů těšících se na přijetí Viléma.
Ať už se představení líbilo divákům více, či méně, nepochybně to byla ukázka toho, že s literaturou se lze “setkat” nejen prostřednictvím zažloutlých stránek, ale i formou zhlédnutí adaptace a interpretace skrze jiné druhy umění. Byla to ukázka toho, že Máj není text, který skončil v propadlišti literárních dějin, že umí oslovit i současné umělce a nutí je se vyrovnat se s jeho odkazem. A v neposlední řadě to byla také nabídka k diskuzi o tom, zda je lepší seznamovat se s klasickými díly nepřímo výlučně skrze médium knihy, či oklikou skrze adaptace a interpretace, zda je hlubší zážitek zprostředkovaný četbou, či recepcí dramatického provedení slovenského souboru.“
Gabriela Hudáková (učitelka češtiny)
V Těšíně. Bez hranic!
„Vítězství v diváckém hlasování se dočkala performativní scénická adap tace Máchova Máje, již sice produkčně zastřešuje bratislavské Divadlo Ludus, ale herecky v něm v režii a hudbě umě leckého medvěda baribala Ivana Ache ra mimo jiné excelují přední hvězdy Husy na provázku a Národního divadla Brno. Romantismus v divoce rozervané, ničím neředěné poloze.“
Divadelní Noviny, 18/2023, Petr Klarin Klár
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 744)
„Hrací plocha se stmívá. Zní hudba. Dlaň vryje do písku kola, kroužky zvíří slova, ve víru slov planou kouzla noci májové. […]
Hlasy hereček Terezy Marečkové a Hany Tomáš Briešťanské se prolínají s malebnou hudbou. Na vzdáleném plátně se zjevují abstraktní obrazy. Kanoucí slzy se rozpíjí v barevné kaňky. Dokonale vyslovované verše mají magickou moc. […]
Na hrací čtverec vstupuje Dominik Teleky hrající vězněného otcovraha Viléma. Zpívá, mluví, obnažuje mužné poprsí, coby proutek smuteční vrby ve vánku povívá. Mikrofon mu od úst visí. […] Rychlost mluvených veršů je závratná. Múzičnost a jejich výslovnost brilantní. Málem nedýchám. Výtvarné kompozice jsou protkávány šepotem hudby a Vilémovým křikem.“
Divadelní Noviny, 29.5., Jaroslav Tuček